Exkurze páťáků do Humpolce.

O půl 7 ráno se děti začaly scházet na vlakovém nádraží v Lípě – tedy scházet – spíš sjíždět. Luxusní auta různých značek i velikostí přijížděla a zase odjížděla. Těsně před příjezdem vlaku se jich několik mačkalo na úzké cestě před nádražní budovou.

Paráda, dorazili všichni, včetně pí.uč.Vencovské a Jarošové a nasedat.

Zpáteční jízdenka každého z dětí stála o 6 korun více, než jsme měli spočítáno. Strojvůdce a zároveň prodejce jízdenek se nenechal „ukecat,“ že to asi špatně spočítal, tak jsme mu zaplatili 22 Kč a jede se. V Herálci za námi přišel: „Už jsem na to přišel, abych vám mohl účtovat 16 korun, musíte mít všichni žákovskou průkazku, a protože ji nemáte, tak vám musím účtovat 22 korun, kdyby náhodou přišel revizor, tak….. a blablabla..

V Humpolci se ujala „vlády“ paní učitelka Iva Jarošová a svižným krokem nás vedla  ulicemi města až k jeho nejstaršímu domku, kde byl před třemi lety otevřen „Skanzen Zichpil“.

Skanzen Zichpil se nachází v Humpolci ve stejnojmenné čtvrti, rozkládající se mezi hřbitovem a Horním náměstím. Tvoří ho Nápravníkovo stavení a evangelický kostelík. Od roku 2010 je Nápravníkovo stavení chráněno jako kulturní památka České republiky^.

Od roku 1958 je stejným způsobem chráněna také toleranční modlitebna.

Celá prohlídka začala v Nápravníkově stavení, kde jsme se seznámili s historií osídlení Humpolecka, Humpolce i vlastního Zichpilu. Další část expozice je zaměřena na popis života místních obyvatel na přelomu 19. a 20. století a také se zdejší lidovou tvořivost. Expozice

v dobově zařízené toleranční modlitebně je pak věnována soužití katolíků, evangelíků a Židů ve městě.

Další naše cesta vedla na Horní náměstí – nejprve do Adélky – to je cukrárna, bufík, jídelna – no prostě MŇAM.

A pak do muzea.

Muzeum Dr. Aleše Hrdličky nese jméno humpoleckého rodáka, světoznámého antropologa Dr. Aleše Hrdličky. Bylo založeno r.1895 s cílem shromažďovat duchovní a hmotné památky charakterizující oblast Českého Horácka. Za poslední desetiletí prodělalo muzeum mnoho výrazných změn:  Národopisná expozice byla kompletně zrekonstruována a sestavena do několika tématických celků, byly zrestaurovány a nově vystaveny sbírkové předměty z depozitářů, vznikla také nová Hrdličkova a "indiánská" expozice a v roce 2009 byla pro nejmenší návštěvníky muzea otevřená pohádková expozice loutek.

V muzeu také vznikla nová stálá výstava minerálů z lokalit blízkých i vzdálených Humpolci. Tato výstava se již potřetí rozšiřovala díky stále novým nálezům místních mineralogů. Výstava je hojně navštěvována především studenty a odborníky z oblasti mineralogie.

Jak se žilo, jak se šilo: Nejnovější expozice „Jak se žilo, jak se šilo“, byla otevřena 30. 5. 2014. Přibližuje práci švadlen a ševců v domácím prostředí. Ukazuje interiér místnosti běžné domácnosti z poloviny minulého století, kde lidé žili a  provozovali své řemeslo.

            Všechno jsme si prohlíželi s nadšením a s velkým zaujetím jsme poslouchali naší skvělou  paní průvodkyni. Vydrželi jsme hodinu a půl pozorně naslouchat jejímu povídání a nakonec jsme byli všichni spokojeni – ONA proto, že jsme byli hodní a pozorní,  a MY za to, že nás tak skvěle provedla expozicemi muzea. A paní učitelky žasli, jak dokážou být páťáci hodní a poslušní, prostě skvělí.

             Zakoupili jsme si drobné suvenýrky na památku, něco pro rodiče a po chvilce volnosti na náměstí jsme spěchali na vlak domů.

            Ve vlaku jsme vzájemně probírali svoje zážitky, dojídali nesnědené svačiny, mlsali nakoupené sladkosti a bylo nás slyšet po celém vagónu. Těšili jsme se na školní oběd a pak domů vyprávět, co jsme prožili během celého dne.

Zapsala: Hana Vencovská